Vědomí a nevědomí
Psychiatr: Naše vědomí běží na 2 % mozku, většina 98% pracuje v nevědomí
Co všechno dokáže lidská psychika? Jak mocná je síla vůle a myšlenky? Jaké jsou skryté možnosti mozku? A proč je dobré umět naslouchat své intuici? Renomovaný psychiatr Radkin Honzák je přesvědčen o téměř bezbřehých možnostech lidského organismu a vědomí, na něž jsme však ve jménu pohodlnosti poněkud rezignovali.
Honzák říká, že spoustě věcí zatím nerozumíme a neumíme si je vysvětlit. "Být hrdý na stupeň poznání je jistě záslužné, ale chce to taky pokoru."
Ztratil člověk během svého vývoje nějaké schopnosti, kterými kdysi v pradávnu ještě běžně disponoval?
Jistě, člověk se stále přizpůsobuje. Před mnoha a mnoha desítkami tisíc let se v Africe zrodil člověk, který měl rychlá svalová vlákna, takže dokázal uštvat zvíře. Tím dostal na jídelní lístek bílkoviny, díky nimž mu začal růst mozek. A jak lidé často běhali, měnily se jim také dýchací cesty a tělo se daleko víc okysličovalo.
Co psychické schopnosti?
Myslíte, že fyzické jsou něco jiného než psychické? Do mozku vám z každého krychlového milimetru těla proudí ohromná spousta informací počínaje tím, jaká je tam kyselost a konče tím, jak tam vypadá imunita. To vše mozek zpracovává a posílá zase zpět dolů svým podřízeným nervovým centrům. Málo se ví, jak moc je mozek adaptabilní. Dokládá to jeden úžasný příběh, který ve své knize Váš mozek se dokáže změnit popsal Norman Doidge (kanadský psychiatr a psychoanalytik, pozn. red.). Jistého mexického profesora španělštiny Pedra Bach y-Ritu ve věku něco přes šedesát ranila mrtvice. Poškození mozku bylo velice rozsáhlé. V USA, kde se mu to stalo, dostal veškerou lékařskou péči, nicméně byl to nehybný, nemluvící pacient. A lékaři jeho synovi doporučili, aby otce nechal dožít v LDN. Syn se s tím nesmířil, odvezl otce do Mexika, kde zopakovali všechny léčebné možnosti, bohužel s úplně stejným verdiktem. Pak si profesora do péče vzal jeho mladší syn Paul Bach y-Rita (dnes 72letý americký neurolog zabývající se neuroplasticitou mozku, pozn. red.), který byl studentem druhého ročníku medicíny a o rehabilitaci zatím nevěděl vůbec nic. A tak se rozhodl tatínka rehabilitovat, jako by byl právě narozené dítě. Učil ho lézt, položil ho v zahradě na trávu a všelijak do něj šťouchal, hrál si s ním s míčem a tak. A po této amatérské rehabilitaci byl profesor za půldruhého roku schopen psát na psacím stroji a dva roky od mrtvice opět stál za katedrou a přednášel. A opět se oženil. Vzal si ovšem dámu, která s ním sdílela jeho "perverzní" zálibu lézt po horách. A zhruba osm let po té první nehodě ve výšce 3 800 metrů v Andách pana profesora trefil šlak znova a tentokrát definitivně. Při pitvě pak zjistili, že poškození po té první mrtvici se absolutně nezhojilo. Všechny funkce mozku, které se profesorovi podařilo obnovit, tudíž převzaly jiné části mozku. Takže teorie, že v jedné části mozku máme centrum řeči a v další zase centrum pohybu, je sice pravda, ale taky je pravda, že mozek je natolik plastický, že ty funkce dokážou jeho jiné části převzít a naučit se je.
Je pravda, že nám také ubývá schopnost naslouchat intuici, nebo ji jen méně používáme?
Jde o to, co rozumíme intuicí. My jsme strašně hrdí na své ego a vědomí, ale to představuje maximálně dvě procenta práce mozku. Zbytek běží v nevědomí. Představte si, že jedete po dálnici rychlostí 120 km/h, z nějakého důvodu šlápnete na brzdu a teprve za půl sekundy si uvědomíte, proč jste vůbec brzdila. Protože jste to udělala podvědomě.
Jakou zkušenost s intuicí máte z vaší praxe?
Měl jsem čtyři pacientky, rozesety v různých časových obdobích, takže teprve u té čtvrté jsem si uvědomil, že ty slečny měly něco společného. Všechno to byly dívky, které cíleně směřovaly ke kýženému sňatku. A v období půl, tři čtvrtě roku před termínem té svatby každá z nich dostala panickou poruchu. Panika, to je příšerná úzkost, doprovázená strašným bušením srdce a dalšími tělesnými obtížemi. Člověk má při ní dojem, že umírá, nebo že se roztrhne vejpůl. Postupem doby se ukázalo, že všechny čtyři dámy velice záhy po svatbě zjistily, že si vybraly špatně, a všechny čtyři se do roka a půl rozvedly. Tak se ptám, nakolik je jejich podvědomí varovalo, že do toho sňatku nemají lézt? Člověk má spoustu zkušeností, o kterých nevíte, jak se je naučil, a používá je úplně automaticky. Spoustu věcí má okoukaných. A na tom je například založený jeden typ placebového účinku.
Jaký?
Představte si akvárium rozdělené průhlednou stěnou. V jedné části bude chobotnice, které budete podávat červené a žluté míčky, v červených bude potrava, ve žlutých nic, takže chobotnice se naučí vybírat si ty červené. A naučí se to i druhá chobotnice za skleněnou stěnou, která bude tu první jenom pozorovat. Stejným způsobem se člověk může naučit reagovat na podání takzvané prázdné látky, placeba, která nějakým způsobem vylepší jeho vnitřní stav. Stačí nám slyšet třeba jen stejnou muziku, tělo si vzpomene, že mu při ní bylo dobře a že ho nic nebolelo, protože při ní tehdy bylo nakrmené morfinem, až mu stříkal ušima. Cest poznávání tohoto světa a způsobů, jak zacházet s vlastním organismem, je strašně moc a zdaleka nevíme, jak které fungují.
Lze tuto "sílu myšlenky" nějak trénovat?
Ano. Existuje krásná knížka Andrew Newberga a Marka Roberta Waldmana. Jde o dva americké neuropsychology a ta jejich kniha se jmenuje Jaké prožitky mění náš mozek a tím i náš život. Dočtete se v ní mimo jiné i to, že ve školách v Tibetu a v Indii se skutečně můžete vytrénovat tak, že vám někdo vystřelí za zády a vy to vnímáte, jako by to bylo někde v dálce. Naprostá koncentrace. A že pravidelným cvičením drobné motoriky mozek povzbudíte natolik, že se vám bude rodit dvojnásobek neuronů. To je skutečně ověřený pokus, žádný podfuk, a tím cvičením je prastará indická meditace satanama. Dvacet minut denně a zhruba za šest týdnů vám přibude dvojnásobný počet neuronů. V zásadě jde o to systematicky mozek nějakým způsobem trénovat. Když budete jen pasivně čumět na bednu, pochytíte tak maximálně reklamu. A ta se vám tak otiskne do podvědomí, že tomu pak budete říkat intuice, když si v obchodě vyberete zrovna ten jeden prášek na praní.
celý článek naleznete na:
